Český vědec Ing. Drbal zase zjistil,
že pokud se v pyramidě z kartonu umístí použité žiletky,
tyto se po několika dnech nabrousí, a lze je mnohokrát použít.
Ing. Drbal dostal na malý model pyramidy patent č. 91304
Existenci sedmi divů světa má většina
lidí střední generace poměrně dobrý přehled. Starověký
Egypt - velmi zajímavý národ, dal světu hned několik těchto
pozoruhodností, z nichž se zachovala do dnešních dob pouze
jediná - proslulé pyramidy. Záhadné stavby, dodnes držící
pohromadě bez jakéhokoli pojiva právem budí zájem odborné
i laické veřejnosti na celém světě. Nejstarší pyramidy
se stavěly z menších kamenů a cihel, ale pozdější
stavby z mohutných monolitických bloků by asi dnes nebyla
schopna postavit žádná současná civilizace. Důvod?
Stovky tun těžké kvádry, přesně opracované jsou
zasazeny s milimetrovou přesností tak, že mezi ně
nezasunete ani čepel dýky. Technologie "výroby",
dopravy a hlavně transportu těchto obrovských monolitů do
stametrové výše dodnes zůstává záhadou.
Ještě
než se pustíme do vlastní historie zmíněného čs.
patentu, krátce odbočíme a vysvětlíme si funkci jednoho
zajímavého pánského orgánu - prostaty. Močová trubice
prochází právě tímto orgánem, jehož základní funkcí
je zadržet moč při pohlavním styku a zejména orgasmu,
spojeném s ejakulací. Její funkčnost se u značné části
mužské populace snižuje s přibývajícím věkem a je přímo
úměrná míře "používání" penisu na příjemnější
účely, než je prosté močení. Zbytnělá prostata však
brání starším pánům hladce vykonávat jejich základní
fyziologickou potřebu. Do období mezi dvěma světovými válkami
znamenalo zbytňování prostaty v Evropě i USA poměrně značný
zdravotní problém, ovšem s nástupem nového vynálezu - žiletek
se situace zcela zásadně změnila. Ostré, leč méně bezpečné
břitvy byly svižně vytlačovány modernějšími, ale tupějšími
žiletkami. S výjimkou ortodoxních vousatých Arabů se celý
mužský svět začal holit populárními strojky, jejichž náplň
konečně přinesla úlevu všem trpícím mužům středního
a vyššího věku - kdo se oholil vícekrát po sobě jednou
žiletkou, ten se totiž zcela bezpečně bolestí počůral
bez jakéhokoli předchozího cévkování. Konjunktura československé
ekonomiky skončila ve čtyřicátých letech, čepelky byly
drahé a levná domácí výroba proto později zcela vytlačila
nákladný dovoz. Ovšem kvalita se nedala srovnat. Proslulé
výrobky firmy Diu Jevíčko vešly do českých dějin jakožto
dokonalá prevence zbytňování prostaty, protože oholit se
jimi znamenalo značnou dávku odvahy a utrpení. Platinové břity
byly hudbou vzdálené budoucnosti a spořivý český muž
neměl na nákup sedmi žiletek na týden. Komunistický
paradox výborně placených nekvalifikovaných sil versus špatně
ohodnocená pracující inteligence přinesl svůj užitek a
světlo světa tak spatřil zajímavý vynález, zvaný v hantýrce
patentového úřadu "faraónův holící strojek".
Velmi
schopného radiotechnického inženýra Karla Drbala totiž
zajímaly tvarové rezonátory. Tento vědec pracoval na vývoji
čs. rozhlasu i televize a tak měl volný přístup k odborné
literatuře z celého světa. Při studiu mikrovlnného záření
si náhodou přečetl knihu německého metalurga dr. Carla
Benedicse, který dokázal podstatu snížení dynamické
pevnosti oceli v závislosti na množství molekul vody v
krystalické mřížce. Tento jev byl nazván "kapalinovým
efektem" a projevoval se nejvíce na stěnách mikrodutin,
ze kterých bylo prakticky nemožné molekuly vody vypudit,
aniž by nedošlo k tepelnému, tedy dalšímu snížení
pevnosti oceli. Ing. Drbal však jednu metodu objevil a tou
bylo použití mikrovlnného záření. Spojitost otupování
ostří žiletek a kapalinového efektu mu došla již při
studiu knihy, otázkou však zůstávalo, jak problém vyřešit
v praxi tak, aby se stal dostupným nejširší veřejnosti.
Tehdejší zdroje mikrovln nepatřily totiž k nejlevnějším
a tak nezbylo, než se pokusit zalovit v přírodních metodách.
Při pátrání po vhodném tvaru rezonátoru vědec mimo jiné
brzy zjistil to, co již mnozí další před ním - totiž
zajímavou souvislost mezi velikostí základny pyramidy, její
výškou a Ludolfovým číslem. Tento paradox jsem se ostatně
učil již v šesté třídě základní školy v hodinách
geometrie. Naskýtá se tak hypotetická otázka, zdali náhodou
prapradědeček slavného pana Lufolfa nepobíhal po faraónově
dvoře, ale to už se dostáváme do stadia spekulací, které
rozhodně nejsou předmětem tohoto článku.
Ing.
Drbal velmi rychle zjistil účinnost malých modelů Chufuovy
pyramidy, přičemž jako nejúčinnější se jevily
napodobeniny, kde se délka základny vypočítala dle vzorce
(výška pyramidy dělená polovinou Ludolfova čísla).
Pyramidka vysoká 8 centimetrů dokázala dehydratovat ocel během
dvaceti čtyř hodin prakticky dokonale. Musela však být
orientována stěnami přesně ve směru sever-jih a zkoumaný
vzorek v jedné třetině výšky pyramidy byl přitom natočen
ve stejném směru. Vědec dokázal, že mikrovlny zesílené
rezonanční dutinou uvnitř pyramidy mají největší účinek
právě v jedné třetině výšky. Zjistil také, že
pyramida nesmí být umístěna poblíž kovu, či stěn a
hlavně - musí být zhotovena z dielektrického materiálu.
To vše z důvodu, aby jemné geomagnetické záření zemské
a energie sluneční byly schopné projít do nitra pyramidy.
Nejednalo se o žádnou duchařinu - své vědecké pokusy
doložil Ing. Drbal stovkami strohých výsledků dlouholetých
experimentů. Geniální vynález však byl na světě - holení
je proces, kdy dochází k maximálnímu kontaktu oceli s
vodou za současného značného mechanického namáhání.
Sama kůže vykazuje vysokou míru smykového tření a například
severoameričtí Indiáni brousili své nože a tomahawky zásadně
o vlastní tělo. A nyní to nejlepší - tupá žiletka se po
oholení vložila do pyramidky, orientované ve směru sever -
jih a za dvacet čtyři hodin byla připravena k dalšímu použití.
Hlavní oponent v patentovém úřadu byl předním odborníkem
na metalurgii. S jednoduchým vynálezem Ing. Drbala provedl
ke svému úžasu třistašedesát oholení jedinou žiletkou,
aniž by při výkonu jindy velmi bolestivého procesu utrpěl
duševní újmu. K žádosti o patent přiměli zmíněného vědce
recesisticky založení kolegové, nicméně od jeho podání
v roce 1949 uplynulo deset dlouhých let, než byl slavnostně
zaregistrován pod výše uvedeným číslem 91304. Jedinou
podmínkou úspěšné funkce byla elastická deformace ostří.
Zuby, vytvořené mechanickým úderem se samozřejmě v
pyramidě srovnat nemohly.
V
souvislosti s experimenty Ing. Drbala ještě stojí za zmínku
paralelní "výzkum" Francouze p. Bovise. Tento
psychotronik pracoval se siderickým kyvadlem a často stavěl
pyramidky se stejnými parametry, které český vědec pracně
vypočítával pomocí nejmodernějších metod. Oba tak dokázali
schopnost prudké dehydratace jakéhokoli materiálu v pyramidě
a oba prováděli i pokusy s mumifikací materiálu organického.
Zjistili, že například maso vydrží v malé pyramidě
dlouhé měsíce, pouze dojde k jeho vysušení. Naskýtá se
otázka, jestli nejsou známé katakomby v několika českých
kostelích stejnými rezonátory, jako pyramidy. Mumifikovaná
těla v nich vydržela dlouhá staletí, jakmile se však někdo
pokusil je vynést ven, došlo k jejich hydrataci a hnilobnému
procesu. V paměti mi zůstává případ malého chlapce,
kterého zapoměl ve třicátých letech dvacátého století
školní zájezd v katakombách kostela jednoho českého města.
Našli ho na jaře, dokonale mumifikovaného. Rodina nechala tělo
převézt do svého rodného města za účelem pohřbu, již
druhý den však začal probíhat mrtvolný rozklad. Nakonec
vrátili chlapcovy ostatky zpět do krypty, kde se zachovaly
dodnes. Vlhkost vzduchu je přitom ve sklepení okolo padesáti
procent!
Vraťme se ještě k vynálezu
Ing. Karla Drbala. Při schvalovacích řízeních jasně prokázal
existenci koncentrovaného záření v dutině pyramidy, které
činilo v jeho modelech zhruba 1 až 1,5 elektronvoltu. Ostření
žiletky probíhalo v závislosti na dehydrataci mikrodutin a
následném zvýšení pevnosti materiálu až o dvacet čtyři
procent. Vědec doložil stovky pokusů s nejrůznějšími
tvary pyramid, prokázal také mumifikační a antiseptické
účinky tvarových zářičů. Jak už jsem napsal výše,
nejedná se o žádnou magii, ani nepodložená tvrzení.
Ostatně - hladce oholená tvář hlavního oponenta, který
celý jeden rok používal jedinou žiletku české výroby
mluvila sama za sebe. Zpráva o vysoké úrovni české vědy
se tak díky tomuto patentu dostala v padesátých letech do
celého světa a jistě významně přispěla i ke značnému
zájmu o české uprchlíky před komunistickým režimem.
