Tato
stránka je zaměřena na
komplexní problematiku geopatogenních zón. Jelikož
informace jsou na internetu dosti roztříštěné, naším cílem
je zjednodušit jejich vyhledávání a přispět tak k poznání.
Rozsah informací bude průběžně rozšiřován. Pokud máte
zájem o zveřejnění Vašeho názoru na GPZ, použijte našiemailovou adresu.
Stavba egyptských pyramid
Brno, červen 2004
Jakub Maruš
Pyramidy
Tato práce, jak již bylo
naznačeno v jejím názvu, se bude zabývat pouze pyramidami
egyptskými. Přestože je věnována především vybraným
pyramidám období vlády 3. a 4. dynastie, neomezí se jen na
pyramidy jehlancovitého tvaru. Citace historických pramenů
jsou přebírány z knih uvedených v seznamu literatury,
protože rozsah a hlavně význam této práce nevyžaduje
jejich (často velmi pracné) ověřování.
Nejdůležitějšími prameny k tomuto tématu
jsou samozřejmě pyramidy samotné, zvláště ty, které zůstaly
nedokončeny. S tím souvisí další, a to hieroglyfické nápisy
a malby uvnitř pyramid, ale nejen jich, ale také hrobek jiných
vysoce postavených jedinců ve staroegyptské společnosti.
Kromě toho také nálezy papyrových svitků a hmotné nálezy.
Velkou cenu pro zjišťování historie egyptských pyramid
mají také zprávy antických historiografů - zejména
"otce dějepisu" Hérodota a historika ptolemaiovského
Egypta Manethona.
Proč se stavěly pyramidy
Pyramidy jako klasické
jehlancovité hory vápence byly logickým vyústěním vývoje
od původně cihlových hrobek přes mastaby z vápence, stupňovité
pyramidy a jednu lomenou pyramidu. Tomuto vývoji se tato práce
sice nevěnuje, přesto zde bude ještě stručně rozebrán.
Jak se shoduje většina egyptologů, byly
pyramidy stavěny jako hrobky. Proto je potřeba říci také
něco o egyptských představách o posmrtném životě a pohřebních
zvyklostech. Představy o posmrtném životě se pravděpodobně
zformovaly již v předhistorické době, kdy se také pravděpodobně
začalo věřit v nutnost zachování těla pro posmrtný život.
Tato víra vznikla nejspíše kvůli nálezům neporušených
těl, která byla pohřbena v písku a přírodně mumifikována
suchým horkým prostředím, v němž se nedaří mikrobům.
Ve chvíli, kdy se mrtví začali pohřbívat do hrobek, však
už nedocházelo k mumifikaci v horkém písku, a tak bylo třeba
najít jiný způsob zachování těla. Tím se stala
mumifikace podle popisu Hérodotova. Avšak i ten nejlevnější
způsob (stejně jako hrobky) si mohli dovolit pouze lidé z
vyšších vrstev. Obyčejným rolníkům musela stačit
"pouze" mumifikace horkým pískem.
Součástí pohřební výbavy každého Egypťana
byly také dary, které mu měly ulehčit nebo dokonce umožnit
posmrtný život. Čím byl však člověk bohatší a výše
postavený, tím více měl s sebou bohatství a tím více lákal
jeho hrob vykradače hrobů. Proto se začaly stavět mastaby
se zasypanou vstupní šachtou, v případě králů (kteří
na to měli dostatek prostředků) pak nedobytné trezory v
podobě pyramid.
Ovšem např. Jiří Linhart nesouhlasí s tím,
že by staří Egypťané věřili v nutnost zachování těla
jako podmínku posmrtného života. Mumifikace je podle něj
pouze ochrana mrtvých, aby se do nich nepustili červi či
jiní rozkladači. Opírá se o několik Hérodotových poznámek
i o úryvky z papyrových svitků. Hérodotos zdůvodňuje
balzamování tím, že upalování mrtvol není u Egypťanů
zvykem, protože "...Egypťanům platí oheň za živého
tvora, jenž vše, cokoli zasáhne, pohlcuje, nasytiv se pak zároveň
tím, co pohlcuje umírá. Neníť však u nich toho zvyku,
aby mrtvolu zvířatům dávali; pročež i balzamují
mrtvoly, aby ležíce v hrobě nebyly červům za
potravu..." Hérodotos by si zde nejspíše nenechal ujít
příležitost napsat, že Egypťané věří v nutnost zachování
těla. Tímto je také vysvětleno, proč Egypťané
balzamovali také těla posvátných zvířat, jinak bychom
totiž museli předpokládat, že se věřilo, že i zvířata
mají duši, o čemž se nikde nemůžeme dočíst. Dále podpírá
svůj názor popisem hostin, na nichž obcházel jeden muž všechny
hosty s dřevěnou soškou mrtvoly a radil jim, aby se bavili,
dokud nejsou "jako on" (míněna soška), a dále některými
jinými pramennými zmínkami. Pyramidy tak byly stavěny jako
trezor k uchování těla, ale hlavně k uchování majitelova
jména, které bylo důležité k přežití jeho Ka - duchovní
osobnosti, či strážného ducha zemřelého.
Tento názor má jistě svou váhu, přesto však
autor možná zapomíná, že Hérodotos navštívil Egypt až
dva tisíce let po stavbě pyramid a za tuto dobu se mohlo
mnohé změnit i v kultuře (a náboženství), která nemá
styk s žádnými jinými, což o Egyptu také tak úplně
neplatí. Ať už však přijmeme kterýkoliv z racionálních
důvodů staveb pyramid, musíme připustit, že byly stavěny
jako nedobytné schránky - v jednom případě pro poklady králů,
v jiném pro jejich těla, v dalším pro jména. V druhém a
třetím případě (částečně i v prvním) by tyto stavby
svědčily spíše o megalomanii jejich majitelů, která je však
na druhou stranu pro egyptskou kulturu typická.
Pro pochopení k vlastnímu účelu stavby pyramid
by mohlo také posloužit jejich jméno. Někdy se dává do
souvislosti s řeckým výrazem pro oheň - pyr, v množném
čísle pyramides, což bylo chápáno jako
"jehlan", avšak v řeckých etymologických slovnících
stojí, že slovo pyramis je zřejmě původu egyptského.
Toto slovo se objevuje v textu Rhindova papyru jako pr-m-vs,
což egyptologové čtou jako per-em-vas - tedy "to, co
vystupuje z vasu", přičemž význam slova "vas"neznají.
Většina egyptologů však tento výraz v souvislosti s
pyramidou odmítá a pro pyramidu přijímají výraz mer s
determinativním znakem ve tvaru trojúhelníku na úzkém obdélníku.
To nám ovšem k objasnění významu pyramid neposlouží.
Proč se vlastně přešlo od mastab k pyramidám?
Zatím všechny zmíněné nároky, které byly na hrobky
kladeny, by po jistých úpravách mohly dále splňovat
mastaby. Musíme si uvědomit, že první pyramida - Džoserova
- byla stupňovitou stavbou. Připojíme-li k tomu poznatek,
že Egypťané v době Staré říše umisťovali onen svět
do kosmu, sama se nabízí myšlenka, že stupňovité
pyramidy měly být schody do nebe pro faraonovu duši. Druhá
možnost je, že to byly schody ke slunci. Džoserova stupňovitá
pyramida byla původně stavěna jako mastaba, avšak ne jako
obyčejná. Poprvé totiž byla stavěna z kamene. Džoserův
architekt Imhotep je označován jako "vynálezce stavby
z kamene". Tento titul se může zdát nadnesený, ale
faktem je, že přestože bylo tehdy již známé opracování
kamene, nedochovala se žádná starší kamenná stavba. Džoserova
pyramida byla několikrát zvětšována a možná více než
o megalomanii krále Džosera (ačkoli není vyloučena) svědčí
o ambicích stavitele Imhotepa.
Stupňovité pyramidy stavěli králové (faraoni)
třetí dynastie. Jejich pyramidy byly stavěny podle vzoru Džoserovy
pyramidy a jejich hmota je tvořena pouze takovými kamennými
bloky, které unesou dva muži. Nebylo proto potřeba k jejich
stavbě nějakých zvláštních pracovních postupů či složitých
zařízení. Teprve král Snofrev, první ze čtvrté dynastie
vykonal přerod stupňovité pyramidy k pyramidě pravé -
jehlancovité. Tento král dal postavit pyramidy více pyramid
- první byla dokončením stupňovité pyramidy jeho předchůdce
Huneje. Zde ovšem došlo k důležitému zlomu: králův
architekt dal vyplnit prostor mezi stupni a vznikla tak první
jehlancovitá pyramida. Další je nazývána "lomená
pyramida", protože její hrany jsou asi v polovině
zlomeny a svah vzestupuje v méně strmém úhlu. Tato
pyramida měla nejspíše symbolizovat onu egyptskou dualitu -
totiž spojení Horního a Dolního Egypta. Důležité pro
Snofrevovu dobu ovšem není symboličnost jeho staveb, ale
dokončení vývoje pyramid a také to, že se pyramidy začaly
stavět z velkých kamenných bloků, jejichž velikost byla
nejméně jeden kubický metr. Velikost a hlavně váha těchto
bloků si vyžádala nové pracovní postupy, které však
byly do jisté míry musely být využívány i u staveb předchozích.
Orientace ke světovým
stranám
Věcí, která na pyramidách
velice překvapuje, je jejich orientace ke světovým stranám.
To, že všechny pyramidy mají vchod obrácený k severu,
vychází z náboženských představ, protože měly-li duše
zemřelých sídlit u hvězd, které nikdy nezapadají, musely
to být hvězdy na severu. S výjimkou Džoserovy a Sahureovy
pyramidy jsou odchylky stran od severu pouze ve zlomcích
jednoho stupně. To svědčí o tom, že Egypťané měli
prostředky pro to, jak zjistit přesně sever (v době, kdy
nebyl znám kompas). Je jisté, že neměli jinou možnost než
z pozorování hvězd. Mnoho autorů se pokoušelo vysvětlit
jakým způsobem.
Podle I. E. S. Edwardse si Egypťané postavili
kruhovou zídku jako umělý horizont, na níž zaznamenali
body východu a západu kterékoliv cirkumpolární hvězdy a
rozpůlením jejich vzdálenosti na horizontu získali bod,
který je od oka pozorovatele přesně ve směru k severu.
Dalším způsobem je zaznamenání bodu podle přechodu
hvězd Phekdy a Megrezu (ze souhvězdí Velkého vozu) přes
vertikálu, protože spojnice těchto dvou hvězd mířila v
době Staré říše do blízkosti hvězdy alfy v souhvězdí
Draka - tehdejší "severky").
Obě ty to teorie mají dost nedostatků a velikou
náchylnost k odchylkám. Proto se i já přikláním k teorii
uvedenou v knize Jiřího Linharta (viz seznam lit.), podle
které stačilo zabodnout do země baj, což byla dřevěná hůlka
s vyříznutým svislým klínem na horním konci a se svislým
úzkým otvorem v prostřední části. Baj se vyrovnal podle
olovnice (merchetu) a pak již stačilo najít severní hvězdu,
podívat se přes baj tak, aby tato hvězda byla v zářezu a
navigovat pomocníka s pochodní, aby zapichoval do země další
tyče tak, aby je pozorovatel viděl skrz otvor v baji. Ráno,
když už bylo světlo, řadu srovnali podle nataženého
lana. Čím více tyčí zapíchli, tím menší byla pravděpodobnost
odchylky. Navíc mohli provést korekturu podle dalších souběžně
vytvořených řad rozpůlením jejich odchylek.
Jak se stavěly pyramidy
Po vytyčení plochy, na níž
měla být pyramida postavena, byla prováděna nivelizace základové
spáry (tj. plochy na níž měla být pyramida stavěna).
Nebylo potřeba vyrovnat celou plochu, stačil pouze obvod a
vnitřní návrší se mohlo stát součástí hmoty pyramidy.
Navíc její vysekávání by znamenalo příliš práce navíc,
neboť pyramidy byly stavěny na skalním podloží, které
udrží jejich obrovskou hmotnost. K vyrovnávání se nejspíš
nepoužívalo umělé vodní hladiny v příkopu okolo základů,
jak se domnívala většina autorů, nýbrž je velice pravděpodobné,
že si Egypťané vytvořili obdobu vodováhy z rovnoramenné
trojúhelníkové konstrukce, v jejímž vrcholu byla zavěšena
olovnice. Tímto zařízením také mohli měřit sklon (stěn
pyramidy).
Lámání kamene a jeho dopravu na staveniště
zde vynecháme, pouze zmíním, že v době stavby pyramid
nebyl znám ještě ani bronz, proto veškeré práce byly konány
pomocí kamenných či měděných nástrojů. Egypťané
tehdy však již nejspíš znali princip kalení, protože
jejich měděné nástroje dosahují překvapivé tvrdosti.
Při řešení otázky postupu stavby pyramid se
vychází z Hérodota a Diodóra, kteří jako jediní uvádějí
postup výstavby těchto staveb. Hérodotos píše, že
jednotlivé bloky zvedali ze stupně na stupeň pomocí
"strojů" z krátkých tyčí. Diodóros, který píše,
že k pyramidám byly přistavovány rampy, tomu, co píše sám
příliš nevěří, protože okolo pyramid v Gíze žádné
zbytky ramp neviděl a pochyboval, že by se Egypťanům chtělo
tyto rampy, které by musely mít objem nejméně takový jako
sama pyramida, zase celé rozebírat. Přesto se většina
egyptologů přiklání právě k Diodórovi. Rozvinuli mnoho
teorií, z nichž velká část patří spíše mezi
kuriozity.
Důležitým přínosem do této problematiky byl
příspěvek Jiřího Linharta, který upozornil na Hérodotovu
větu, která by podle něj měla být překládána takto:
"Stavěla se tato pyramida způsobem schodů, někteří
říkají, že jako hradby nebo zdi, jiní jako stupně."
Poté popisuje stavbu hradeb (zdí) ve starém Egyptě, aby
nakonec přednesl svou hypotézu, která se i mně zdá
nejpravděpodobnější a která navíc smazává zdánlivý
rozpor mezi Hérodotovým a Diodórovým sdělením.
Podle této teorie pyramida rostla zároveň do výšky
i do šířky, a to tak, že příložné vrstvy, které
obklopují jádro, jsou vlastně jednou vrstvou stočenou do
spirály okolo tohoto jádra. Jak rostla pyramida do výšky
tato spirála se postupně prodlužovala, a tak rostla
pyramida i do šířky. Příložné vrstvy jsou tedy onou
Diodórovou rampou, avšak ne vnější, ale vnitřní. Hérodotovými
"stupni" jsou stupně na této "rampě" a
stroje, pomocí nichž Egypťané vyzdvihovali bloky, byly
pravděpodobně jen nakloněné roviny. Bloky vápence nebyly
touto cestou smýkány, ale pomocí čtyř "kolíbek"
byla vytvořena kruhová konstrukce, díky níž se mohl blok
valit. Použili-li přitom dělníci lana upevněného na vyšším
schodu, či k nakloněné rovině a obtočeného kolen bloku,
vytvořila se nepravá kladka a k vytažení bloku na vyšší
schod bylo (podle výpočtů J. Linharta) potřeba pouze 13
lidí.
Když bylo jádro i s příložnými vrstvami
dovedeno do příslušné výšky, započala se - v souladu s
Hérodotovým popisem - sestupná fáze výstavby, kdy nejdříve
byl dokončen vrchol pyramidy a pak se dokončovaly (už s
obložením z turského jemnozrnného vápence) vrstvy nižší,
nakonec nejspodnější vrstva u základů.
Celkem zajímavé je dochované svědectví, podle
něhož král Menkaure nařídil, aby na stavbě jeho pyramidy
nepracoval nikdo nedobrovolně. Znamená to tedy, že na ní
nejspíše nepracovali otroci . Na pracovišti samotné Velké
(Chufevovy) pyramidy by podle této teorie pracovalo něco přes
23 000 dělníků, z toho asi 600 kvalifikovaných. Dalších
asi 300 bylo potřeba na zajištění přenosu pomůcek (kolíbky,
nakloněné roviny) a jejich opravy, další byli potřební k
organizaci. Celkový počet je ak podle těchto výpočtů
kolem 24 300.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem dokázali Egypťané
zefektivnit a zjednodušit práci (je-li tato teorie alespoň
částečně pravdivá), kterou konali pouze s rychle se opotřebovávajícími
měděnými nástroji, zasluhují si větší úctu, než
jakou by si zasloužili jako zmoření otroci, kteří pod
ranami bičem tahají několikatunové kamenné bloky po
nakloněné rovině, na níž se sami sotva udrží, protože
jim podkluzují nohy.
Seznam použité
literatury:
LINHART, Jiří: Hérodot. Stavba
pyramid. Brno 1999.
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Praha
1986.
VACHALA, Břetislav: Staří Egypťané. Praha 2001.
MALINA, Jaroslav - PAVEL, Pavel: Jak vznikaly největší
monumenty dávnověku. Praha 1994.
JACQ, Christian: Egypt velkých faraonů. Praha 2002.
